Po silničkách a silnicích pod západní úbočí hlavního hřebene Vogéz
Trasa: Anould – Ban-sur-Meurthe-Clefcy - Xonrupt - Lac du Longemer, 27 km,
100% asfalt, postupně “zesilující” stoupání, 10:30 – 15:30 včetně velkého nákupu; letní vedro.
Po včerejším zátahu startujeme pomalu, ke snídani dopíjíme i zbytky od večera.
V poklidu balíme a vyjíždíme, holandská sousedka přátelsky zamává, její muž vypadá velmi nepřátelsky - asi nám závidí. Oba.
Holandská novomanželka si zamávat netroufne, ale určitě taky závidí :-)
Vracíme se asi kilometr po včerejší trase na nákup. Supermarché praská ve švech, po včerejších oslavách “bastily” doplňují zásoby asi všichni.
Zásoby jídla a vody bereme na dva dny, vína raději 4 lahve.
11:15 Vyjíždíme, pořád jen podle vytištěné mapy.
V obavě, abych nepřejel, odbočím na jih první silničkou. Provoz žádný, projedeme vesnicí Ban-sur-Meurthe-Clefcy a stále prudším stoupáním se stáčíme k západu.
To už pochopíme, že jedeme po jiné cestě a jinam než chceme.
Vrátíme se asi 2 km (příjemná změna jet bez šlapání), ve vesnici přejedemo most přes říčku a napojíme se na správnou silnici.
Je o něco širší, ale provoz je také zanedbatelný.
12:00 Dalších 15 km stoupáme; nejdřív skoro neznatelně, postupně sklon “přitvrzuje”.
I když nadmořská výška je málo přes 500 m.n.m, údolí působí mile podhorsky.
13:15 Odpočíváme na lesním odpočívadle; horce tu voní borovice.
14:00 Jsme na hřebeni, mám hlaďák, poslední metry jsem jel na morálku.
Tříkilometrový sjezd do městečka s nefrancouzským jménem Xonrupt-Longemer si moc neužívám.
14:15 Na parkovišti v centru připravuje Jana oběd; podává se na pláštěnkách: šunka, zelenina, bagety, růžové víno.
A v informačním kiosku na okraji parkoviště mají turistickou mapu zdejší oblasti Le Hohneck Gérardmer (IGN 3618) … a je zase pohoda :-)
15:00 Na parkovišti začíná agitační akce nějaké církve; odjíždíme dřív než zjistíme podrobnosti.
Dnešním cílem je jezero necelé 3 km odsud.
Při plánování cílů dovolené mě zaujalo, že na březích jezera jsou 4 kempy … to by mělo být krásné jezero.
Je krásné!
Vybíráme si kemp s prudkým sjezdem k vodě, kde skoro nejsou karavany.
Stan stavíme hned na břehu s výhledem na hřeben Vogéz – tam zítra pošlapeme.
V recepci objednáváme bagety na ráno a pak už zbytek dne užíváme odpočinek.
A koupání ve vodě tak čisté a tak teplé, že se v ní raduje i Jana.
Stejně jako ve včerejším kempu nás překvapuje malý počet záchodů … slovy dva. Ale frontu jsme stát nikdy nemuseli.
Sem se chceme vrátit!
Žádné komentáře:
Okomentovat