7. 11. 2014

Luboš Pospíšil a 5P v M-klubu

Prolog
Elpíčko“Tenhle vítr jsem měl rád“ jsem si koupil už dávno, podle wiki to v roce 1982, mně připadá, že to bylo dřív :-)
Nadchlo mě absolutně, Luboš Pospíšil se přiřadil k mým největším idolům v tuzemské muzice – třeba k Michalu Prokopovi.
Pořídil jsem si pořídil i další desky „... a nestřílejte na milence“ (1986) a „Jsem v tom“ (1987).
Pak doma muziku z reproduktorů nahradily zvuky našich dětí a jejich oblíbené písničky, desky přibývaly jen pomalu. Byly především od muzikantů, jejichž koncerty jsem v Chocni a okolí ‚zachytil‘: K.Plíhala, W.Daňka, R.Křesťana a V.Redla. Buty jsem za odfláknutý koncert v Mýtě na náměstí ignoroval :-)
Před pár lety mi Ondra převedl Pospíšilova elpíčka na mp3 a tak na ně občas přišla řada při obehrávání fleš-disku v autorádiu (Prokopova alba na převod zatím čekají). Že L.P. + 5P stále hrají jsem netušil.
Náhodně zahlédnutý plakát zvoucí na jejich koncert v M-klubu Vysoké Mýto byl šok; těšil jsem se, jak malej kluk.
Koncert byl absolutní paráda!
Skvělá hudba, poezie v textech písní, výborní muzikanti hrající se zjevnou radostí, nadšená atmosféra v sále.
Dík a hluboký obdiv:
- zpěvákovi a kytaristovi Luboši  Pospíšilovi, kvůli kterému jsme s Janou na koncert šli,
- kytaristovi Mirku Linhartovi,
- klávesistovi Ondřejovi Fenclovi
- basistovi Martinu Švecovi.
- bubenici Páje Táboříkové.
Té patří i absolutní poklona - sledovat nasazení a nadšení, které do hry dává, je požitek. A navíc to je pěkná ženská, která skvěle zpívá! 
Příjemně překvapilo prostředí M-klubu – na „parketu“ pod podiem byla jen místa k stání. Tak jsem po moc letech na koncertě zase stál – naposledy to bylo v 1981 na kolejí Větrník, kam mě kamarád Ríša vytáhl do klubu na koncert Jasné Páky.
Ale stání to bylo jen částečné, jen na odpočinek, když klouby řekly „Prrr“. Jinak jsem poskakoval nebo se aspoň kýval, zpíval a křičel, tleskal ... Moc jsme si ten koncert s Janou užili!
Jediným minusem bylo dost dlouhé čekání na začátek koncertu.
Jak mi vysvětlil kamarád: „To voni musej. Aby byla konzumace na baru!“.
Tím hůř, protože za břečku, kterou tu prodávají pod názvem víno, by provozovatelé měli být máčení v Loučné.
Za lamu jsem byl, hledaje záchod.
Našel jsem ho až v předsálí hlavního sálu, kde právě probíhaly taneční. Naštěstí mě pořadatel zachytil až ‚poté‘.
Byl vcelku přívětivý: „Kdepak jste se nám tady vyloup‘?“ Nejen, že mě vyvedl k Malému sálu, ale i ukázal, kam jít příště.
O přestávce jsme si koupili cédéčko „Soukromá elegie“ a tak si tu parádu doma stále připomínáme.

Žádné komentáře: