Alsasko 2014 7/9: Mistři světa, Bastila, ze Saint-Pierre-Bois do vinic

Přejezd do Alsaska a zakempování; cyklovyjížďka s prozaickým cílem: Zjistit otvírací doby vinařství;  
Trasa Saint-Pierre-Bois – Barr – Itterswiller – Scherwiller – S.P.B, 55 km, pohodové cyklistické počasí s jednou sprškou.

9:00 Sbaleni rovnou odjíždíme, protože “kempovné” jsme zaplatili už včera.
Na první křižovatce v Bamlach (Bad Bellingen) odbočujeme doprava k vinařství Marienheim. Zvoníme, po chvíli dorazí postarší chlapík. Vypadá přátelsky, ale zjevně má za sebou náročnou noc.
Ptáme se po vínu, nalévá na ochutnání.
”Nějaké doporučení?” Ukazuje na lahve aranžované ve vitrínce.
”Tohle”, prst míří na Riesling a Pinot Gris, “piju od pondělí do pondělí”
”…. a tohle”, ukazovák klesno o dvě polohy na obzvlášť úpravně aranžovaný Pinot Noir, “to piju od neděle do neděle!”
”Tak to prosíme po třech lahvích od každé z nich!”
Pokývne a ztěžka odejde do velké haly vpravo. Za chvíli se vrátí a jde opačným směrem.
Zastaví se s omluvným kývnutím: “Byla to náročná noc!”
”Ach jo, jak vlastně dopadl fotbal? Vyhráli jste?”
Vyhráli. 1:0 v prodloužení. A tenhle vinař slavil do půl třetí.

11:00 Po dálnici kolem Freiburg im Breisgau známou cestou přes Marcksheim na silniční odpočívadlo, kde nás zase vítají čápi.
Průtrž mračen je jen krátká.

Je pondělí, potřebujeme nakoupit jídlo. V Seléstat zajiždíme k supermarketům
… a ty jsou zavřené :-0
Panebože, ono je už zase výročí dobití Bastily!

12:30 U Chatenois končí vinice lemující východní stranu Vogéz; vjíždí se do hor. Krajina na pár kilometrech mění svůj vzhled na horský: pastviny, zalesněné kopce, skalnaté vrcholy.
I když nadmořská výška okolních vrcholků sotva překonává 800 m.n.m., dno údolí je pod 250, takže stoupání jsou tu nemalá.

12:30 Náš cíl: kemp na farmě v Saint-Pierre-Bois.
Jeho existenci mi (bez jakýchkoliv detailů) prozradil při přípravě téhle dovolené web CampingInfo.
Kempovací louky jsou dvě, odděluje je silnička.
Na “dolní” louce parkuje pár obytných automobilů, takže my jdeme na “horní louku”.
“Horní” je vedle stavení domácích. Jsou u ní sprchy, a hlavně - není tu vůbec nikdo!
Stan stavíme vedle roubeného sezení se stolem.
Teplá voda ve sprše je na žetony (á 0.50 Eur), záchody jsou ve stodole.
Splachovací, čisté, s akustickou kontrolou dění na dvorku. V opačném směru pak s vizuální kontrolou bot “uživatelů jednotlivých postů”  :-)

Žízní netrpíme – otevřeli jsme víno z Marienheimu (dobré, ale teplé – chladnička nefunguje už od začátku), k němu pár obložených chlebů jako předkrm oběda, za kterým za chvíli vyrazíme.

13:45 Vyjíždíme vesnicí na severozápad.
Táhlé stoupání a pak odbočka ze silnice nás měly přivést ke kapli nad vesnicí, ale ocitli jsme se na rekonstruovaném fotbalovém hřišti. Oslíka to hodně pobavilo!
Silnice se stáčí na východ, po pár kilometrech přejíždíme poslední východní hřeben Vogéz a pod námi se otvírá údolí Rýna. Sjíždíme do pásma vinic.

14:00 Zastavujeme u odbočky do Itterswiller; snažím se z mapy odhadnout, jestli tam může být restaurace otevřená i ve státní svátek (nechceme zbytečně “ztratit výšku”). Mapa mlčí, tak volám tuhle otázku na mladou Holanďanku, které kolem nás projíždí na hi-tech silničce. Tipuju jí slabých dvacet a vypadá hodně ve formě.
Říká, že pochybuje, že spíš až v Epfig, a ptá se jestli máme hlad.
Co je to za otázku, jasně, že máme.
Dívka sahá do zádové kapsy a loví “sušenku poslední záchrany”.
Honem doplňuju předchozí informaci: “Nene, nic nechceme, máme hlad, to jo, ale hlad na oběd! Keksíky ještě taky máme.”
Honem se loučíme. pokračujeme do původním směrem na Barr. 

14:15 V Grand Cru oblasti Moenchberg vinicích nad Adlau doplňujeme kalorie z keksíků - inspirace holandskou dívkou :-)
A taky si fotíme sochu mnicha, kterou tu postavili majitelé zdejších vinic, aby vzdali holt zdejšímu ‘terroir’.
Silueta sochy odkazuje na logo “Vigneron independant”.  

15:15 Jsme v Barr před vinařstvím Domaine Noelle Bachert, jehož víno nás oslovilo už před dvěma roky.
Dnes je zavřeno – jako všude, ale aspoň koukáme na otvírací dobu pro zítřejší nákup.
A taky se chvíli schováváme před deštěm, který právě začal.

15:30 Konečně jídlo – v osvědčené turecké ‘brušeterii’ s výhledem na penzion s modely čápů ve všech oknech.  
Slunečníky chrání před lijákem, na závěr skvělé espreso.

16:45 Při zpáteční cestě přejedeme úzkokolejku, a tím se na téhle dovolené konečně odtrháváme od deště!

17:15 V Itterswiller je vinařství v každém druhém domě.
Majitel Domaine J.L.Schwarz má strašlivou rýmu, za kterou se průběžně omlouvá. Omlouvá se i za svou angličtinu (úplně zbytečně), kterou dlouze a barvitě popisuje důvody, proč je zdejší/jeho Grand Cru víno tak skvělé.
Nejenže ví, kde je Česko, ale příležitostně jezdí se svým vínem do Prahy.
Kupujeme jen 6 lahví (standardní zdejší preference R, PG a PN) – víc nedokážu do cyklobrašen přibalit (průměrná cena za lahev Grand Cru 10-12 Eur).

17:45 Nothalten – obecní kašnu, v které plavou tříkiloví kapři jsem jsem ještě neviděl.

18:00 Dambach-la-Ville je úpravná vesnice (jako všechny tady): hrázděné domy, dlážděné ulice, zurčící kašny a spousty kytek. A taky impozantní hradby, zachovalé vstupní brány s věžemi, které zdobí čapí hnízda.
V historickém centru se slaví (zřejmě “bastila”), na dámy v alsaských krojích s velikými černými mašlemi je pěkný pohled … sedělo by se tu hezky, ale nás tlačí čas.

18:30 Míjíme Scherwiller a po cyklostezce vedoucí na západ opouštíme oblast vinic.
Příjemná asfaltka lesem nabírá výšku, docela se zapotíme.

19:15 Les končí u Thanvillé, vinice vystřídaly pastviny.
Po čtvrthodině mírného stoupání jsme u stanu.
Žádný nový obyvatel nepřijel; večeříme, popíjíme a plánujeme zítřejší den:
- dopoledne autem výjezd na nákupy vína i potravin
- odpoledne pěší túra na protější vrcholy Chateau du Frankenbourg a Rocher de Coucou.