25. 7. 2013

Bodamské jezero 4/8: 3.etapa cyklopuťáku

Trasa Arbon (CH) – Konstanz (D) – Allensbach – Reichenau – Allensbach, 47 + 24 km, 9 hod., rovina;
slunečno, vedro 24 - 34°C.

Kávu i čaj ke snídani jako vždycky vaří Jana na malém vařiči; obvyklé dva chody doplňuje trocha vína namísto digestivu :-)

9:30 Vyjíždíme a je jasné, že dneska bude horko.
V první vesnici chvíli bloudíme ve snaze najít nějakou prodejnu potravin a dát si espreso, bez úspěchu se vracíme na cyklostezku.

10:45 Romanshorn: Trasa vede kolem budovy nádraží, hostící i prodejnu COOP, kde nakoupíme zásoby – kromě vína.
Ke COOPu máme my z Chocně citový vztah. Díky úsilí členky městského zastupitelstva, bojující “za malebné obchůdky a krámky” proti obchodním řetězcům, to byla jediná větší prodejna ve městě až do roku 2009, kdy ke ‘kopu’ přibyl ještě ‘lídl’. 
Tím se počet velkých obchodů ve městě stal definitivním, ’malebné obchůdky a krámky’ tu jsou trvale synonymem pro vietnamská trhoviště, nejvíce prodejen má sortiment pro ‘pro zvířecí mazlíčky’ … nic proti mazlíčkům ani proti Chocni, obé mám moc rád.

Odměňujeme se posezením pod slunečníkem v kavárně na protější straně ulice - prvotřídní latté s vysokou pěnou a vinný střik = 24 CHF.

U přístavu, nad vodotrysky v podobě odkvétajících pampelišek, pozorujeme vzducholoď na její pravidelné reklamní pouti.  

Vesničky plné kytek, pláže veřejných koupališť (volný přístup k vodě jako v Německu tu moc není), jabloňové sady, občas vinice a louky, malé přístavy malých lodí.
Pěkný asfalt, široká cesta, rovina – cykostezka je značená i jako inline-stezka.
Na mě už začíná být té roviny skoro moc.

Stezka občas křižuje železniční trať; souběžně vedou až do Kreuzlingen, což je švýcarská část města Konstanz (= Kostnice).
Rozdíl mezi informacemi o tomto městě, které považuje za důležité wikipedie české a anglické mutace je takový, že dávám příslušné odkazy pod obě jména.

Překvapuje betonový bunkr třídy ‘srub těžkého opevnění’ vlevo od cyklostezky, možná protikus Maginotovy linie :-)

12:30 Vjíždíme do Kreuzlingen, odbočujeme z cyklotrasy podle směrovek Centrum.
Očekáváme historické budovy, brány, nějaké připomenutí Koncilu a Mistra Jana, ale ani po půlhodině křižování jsme nenašli nic.
Teplota je hodně přes 30°C, končíme s historií, parkujeme kola u hypermarketu COOP a jdeme koupit víno.
Jsme v kantonu Thurgau, proto usilovně hledáme v regálech švýcarský Müller-Thurgau. Marně!
Rezignovaně kupujeme 2 lahve červeného z kantonu Valais .

Za chvíli dojíždíme u hraničního přechodu do Německa, ale protože nechceme vézt domů zdejší franky, otáčíme dolů do přístavu na oběd.
13:00 Hafen restaurant nabízí příjemné sezení ve stínu platanů s výhledem na molo výletních lodi.
Vepřový/kuřecí přírodní řízek střední velikosti a grilovaná zelenina, která nadchla: rajče, brokolice, špenát, květák, artyčok, chřest – to vše grilované tak, že každému druhu zůstala typická chuť a nerozblemcaná konzistence; 2 x 2 x Weinschorle a espresa = 65 CHF.
Dlouhé čekání na účet zpříjemnil pohled na dvoupatrový kočárek – dole spící brácha sice neměl místa nazbyt, ale zmrzlinový pohár mu vynahradil obtíže při vylézání v rozespalém stavu.
14:45 Hraniční přechod do SRN.
Vzápětí se ocitáme v historické části. V davu lidí kola raději vedeme.
Jednou rukou balancuji kolo, druhou fotím.
Soustředěne, aby se krásná brána-věž na fotce nenakláněla na žádnou stranu přestanu hlídat spodní část fotky … ta dívka v modrém tričku není Jana a na snímku být neměla :-)
Bílý dům po pravé straně míjíme bez povšimnutí.
Kousek za bránou docházíme k náměstí, jehož rohový dům nese parádní malbu.
Kdosi, následovaným velkým a honosným průvodem, na něm klečí před kýmsi, trubači troubí a zapisovač píše, v ‘titulkovém pruhu’ je nápis “Zum Hohen Hafen” (U vysokého hrnce) … tohle se Mistra Jana netýká.
Blížíme se ke katedrále – tou je pro mě každá církevní stavba, kterou se mi nedaří dostat na fotku celou.
V marné snaze jít co nejdál narazím v sousední uličce na lákavou nabídku, kavárnička nabízí Schwarzwälder-Kirschtorte … ale jsme chvíli po obědě, měl bych zhubnout, ach jo, snad příště.
Ulicí se ozve hrčení a halasný ryk - kolem projíždí vyhlídkový šlapohyb, který veze asi 15 lidí.
Kdosi, zřejmě velitel vozu, vyzývá ke zvýšení rychlosti a tak šlapači, sedící na 12 šlapacích místech (6 a 6 po stranách vozidla), se hromadného povzbuzování a huronského smíchu opírají do pedálů.
Na fotku se mi připletla další dívka v modrém tričku … ani tohle není Jana a být na fotce neměla :-)
Konečně najdu boční ulici, z které se podaří dostat na fotku aspoň celou věž.
Jana je ta dívka otočená zády a zčásti zakrytá kolem a fotce být měla … kvůli měřítku :-)
O kus dál fotíme další historicky vypadající dům s nápisem Dom;
ani ten ale nevypadá, že by měl něco společného s Janem Husem.
Až doma, při doplňování znalostí a souvislostí jsem objevil pěkný a poutavý web ‘Cesta za památkami, uměním a historií’.
Díky tomuto webu jsem:
a) Dodatečně poznal 2 viděná místa spojená s Husem:
- Krásná brána-věž s dívkou v popředí se jmenuje Schnetztor; bílý dům, na fotce vpravo od ní, je Husův dům.
- V ‘katedrále’, správně zvané Münster obhajoval český reformátor Jan Hus svoje učení. 
b) Dostal 1 šok:
- Autor na stránce ‘
Oblíbená místa’ uvádí na prvním místě Choceň … autor webu je ‘našinec’ !!!
(Jestlipak má citový vztah k COOPu :-D ?)

15:15 Vedro nás žene do sedel a pryč z rozpálených ulic.
Po mostě pro pěší a cyklisty přejíždíme Rýn, který tu přetéká z Bodensee do Untersee a je stále neuvěřitelně čistý.

Na dráty v zábradlí mostu je zavěšená spousta malých zámků … stejný výtvarný artefakt jsme viděli včera na mostě přes řeku Bregenzerach.
Nevím proč tu visí ani co to vyjadřují, zda jsou protestem proti něčemu, souhlasem s něčím nebo zda to prostě někomu přišlo jako dobrý nápad.

Ze značené cyklotrasy jsme sice sjeli už v historické části, ale směr na Reichenau je zřejmý, takže poblíž velké mimoúrovňové křižovatky na severozápadě města se na cyklostezku zase napojujeme.
”Stýve, zase seš nejlepší!”

Dokonalý ‘inline’ asfalt vede až k silniční odbočce na ostrov.
Zatím ji ale míjíme a pokračujeme po cyklostezce, vedoucí souběžně se státovkou, kolem kláštera Hegne do kempu na kraji vesnice Allensbach.
(Asi jsme minuli autocamp na břehu jezera pod klášterem).

16:15 Kemp Allensbach je součástí obecního koupaliště;
z letos navštívených je nejlevnější (16.5€), ale sprchy jsou na žetony (1 sprchování = 1€).

Aby nám zabydlovací práce šly lépe od ruky, otvíráme Pinot Noir 2012 AOC z vinařství Fleur du Rhone, kanton Valais (Wallis). 
I když jde o víno ze supermarketu (7 CHF), má vůni a příjemnou chuť lesního ovoce, kávy a hořké čokolády … přesně odpovídá popisu odrůdového charakteru. Dobrá koupě!

Koupání hodnotí Jana “jako kačák”: pomalu se svažující dno, hodně teplá voda, stranou od plážičky dno pokryté řasami.

18:30 Bez bagáže jedeme zpět na křižovatku, z níž odbočuje silnice na ostrov Reichenau.
Silnice a souběžná cyklostezka procházejí skoro 2 kilometrovou topolovou alejí.
Je nádherná!
Před mostkem přes kanál, který odůvodňuje přívlastek ‘ostrov’, stojí socha misionáře a biskupa sv. Pirmina, který tu v roce 724 založil klášter.
Věřím, že byl dobrý člověk a veskrze ‘good-guy’, ale jeho socha v protisvětle vypadala dost výhružně.
Přes vrchol ostrova (stoupání zadýchá) kolem kláštera, vinic, jabloňových sadů a velkých záhonů zeleniny všeho druhu (barevně působivé je střídání hnědi a zeleně kadeřavých salátů, zastavuji na focení artyčoků) dojíždíme ke kempu na západním pobřeží ve vesnici Niederzell.
Kemp je přeplněný, nad davem lidí se vznáší odér přepalovaných hranolků, blahořečíme si, že jsme zůstali v kempu na pobřeží. 
19:30 Kolem kostela na severním výběžku ostrova sjedeme k vodě vychutnat romantické slunce nad jezero a pak se stejnou cestou míříme zpět.
19:45 Je stále horko, mám chuť na studený vinný střik.
Ve dvou restauracích se zahrádkou je plno; v místě poslední šance starší dáma otírá stoly.
Soudím, že se chystá zavírat, ale žízeň ze mě přece jen vyrazí otázku – bohužel nesmyslnou: “Máte už otevřeno?”
Dáma se na mě ani nepodívá: “Nicht verstanden!”
Trhni si nohou, babo nerudná – šlapeme dál a mám vztek na ni i na sebe za mizernou němčinu.
Náladu mi spraví teprve další pohled na topolovou alej … o motivu na letošní péefku je asi rozhodnuto.
20:30 Střik si dáme až v restauraci v kempu kempu (á 2€);
večerní sezení na podložce u stanu doplňují rajčata, sýr, ‘dalamánky’ a švýcarské víno.
O předčasném zakončení opět rozhodl útok komárů :-(

Žádné komentáře: